SLOVO VĚČNÉHO ŽIVOTA
Každá hodina je vzácná, nečekej na příhodnější dobu, neboť si nemůžeš být jistý, že ji budeš mít někdy znovu. (citát sv. Kateřiny Sionské)
„Pokud člověk chce být svobodný a neinformovaný, tak chce něco, co nikdy nebylo a nikdy nebude.“ (Thomas Jefferson)
ÚVOD
Milí přátelé Písma Svatého,
je obtížné zorientovat se ve Slovu, zjeveném v Písmu Svatém. Na své pouti životem hledáme to, co tušíme – totiž věčnost života, a přejeme si, abychom tuto věčnost prožili dobře. (Ve skutečnosti věřím, že drtivá většina lidí hledá lásku, ale mnozí si to neuvědomují). Ale co je „věčnost“ a co je „dobře“ a co je „láska“ – to jsou otázky, které nás čas od času trápí – trápí nás, že nenalézáme ve svém vlastním životě jistou odpověď. Já osobně , hledaje již sedmnáct let odpověďi na tyto otázky, zjišťuji, že když jsem vytrvalá, opravdová a upřímná sama k sobě, jsem od těchto otázek „odvedena“ úplně jinam – do srdce toho, kdo vše stvořil…a poznávám stále hlouběji, že „ON“ – stvořitel – otisknul své srdce do Písma Svatého, a že z něj tryská životadárná, tajemná síla do srdce mého. Boží slovo se stává pečetí na mém vlastním srdci, otiskuje se do mne a já nalézám samu sebe. Zjišťuji s úžasem, že já sama jsem součástí jeho stvoření a že smím nahlédnout do jeho plánu, který se mnou má. Najednou je jedno, „jak dlouhá je ta věčnost“ a najednou je jedno, zda se cítím dobře. Najednou tuším, co je láska. A nalézám sama v sobě – ve svém duchovním srdci – místo, které touží po pokoji. A tento pokoj se stává jediným měřítkem a vodítkem na všech mých životních křižovatkách – těch významných, i těch nepatrných. Učím se důvěřovat, že moje srdce, stále znovu a znovu Slovem Božím oživované, zná cestu, a především – že zná cíl té cesty. Běda mi, uhasne li moje láska ke Kristu ! Můj život by ztratil smysl, pozbyl by vůně, stal by se pachtěním bez cíle – marností nad marnost…….a TO NECHCI. Jsem vděčná za každého přítele a přítelkyni , kteří jsou evangeliem zasaženi stejně hluboce jako já. A předkládám pro ty, kdo chtějí Kristovo poselství učinit pokrmem pro svou duši , své každodenní myšlenky nad Písmem. : A tak, přátelé, radujte se se mnou nad tím, co jsem našla ….anebo spíše – co mne našlo? ( pozn: následující zamyšlení dovoluji volně šířit, avšak jakoukoli vydavatelskou činnost s jejich použitím dovoluji pouze po dohodě se mnou.)
Biblické odkazy lze najít zde
Rok 2017 – Denní zamyšlení
* o sebelásce *
Nevěřící člověk trpí sebeláskou . Je to nejzákeřnější nemoc duše. Takový člověk nemá věci lásky v rovnováze .Ježíš nás nabádá k rovnováze : “ miluj bližního svého jako sebe sama“….nebo “ Nedělej druhým to, co nechceš aby dělali oni tobě „….ve skutečnosti Boží dítě, které se v nás narodilo, sycené Duchem Krista, je neustále utlačované starým člověkem, reprezentovaným Egem, jež nechce upustit od své dosavadní nadvlády, a z lásky k sobě dusí v člověku Nový život . Ego miluje sebe a podsouvá nám, že ho musíme milovat také a že v tom spočívá život . Ale neřekne nám, že nabízí pouze dočasný život, neplodný a pro duši neužitečný. Ze strachu o sebe ochromuje svým strachem i nás a dělá si z naší duše spojence, často doslova otroky. Strach nás vždy odděluje od života a od pravdy, nutí nás abychom neposlouchali Boha a abychom nebudovali život věčný . Strach, kdykoli utrpíme porážku, hledá viníky kolem sebe, nikdy nedovolí, aby byl demaskován jako vlastní vnitřní nepřítel .Bude hledat nepřátele kolem, jen ne v sobě. Ego se stále bojí o své postavení a v tom spočívá sebeláska. Když se srovnává s druhými , a nevyjde z toho nejlíp, trpí frustrací. Když vyjde ze srovnání dobře, trpí domýšlivostí ( je přesvědčené že úspěch je jeho zásluha), nebo zjevnou či skrytou povýšeností ( jsem výše než ostatní ). To jsou hry našeho Ega a jsou nebezpečné zejména v duchovním životě . Namlouvají nám, že jsme na tom duchovně lépe než druzí a izolují nás od lidí, od věřících, i od pravdy. Pravda nemá potřebu se izolovat ( izoluje se pouze ego ze strachu že bude konfrontováno), ale potřebuje projevovat se, projevovat ŽIVOT .Boží pravda vysvobozuje, je to esence Boha, a dává životu smysl. Pravda zasévá do světa věčné Boží hodnoty, a dělá to z lásky a s láskou. Ego pravdu nemá rádo a utíká před ní. Bylo by odhaleno. Kdo miluje Boha více než sebe, vyřešil celý problém svého člověka . Povýšil v sobě Krista a roste v Kristu. Láska k Bohu ho plní Boží láskou k pravdě a odvahou žít život Krista už zde v tomto těle. Ježíš se nikdy ničeho nebál a jen důvěřoval Otci. S nikým se nesrovnával, jen miloval.Na nikom nelpěl, ničeho se nedomáhal, na nikoho se nepovyšoval. Dokázal svým životem , že zůstávat v Otci a milovat Jej nade vše, je dobrá a bezpečná cesta. Jidáš myslel a jednal po lidsku, miloval vice sebe než Ježíše . Sebeláska zrazuje Ježíše Krista, který se v nás narodil. Láska k Bohu, máme-li ji na prvním místě ( jak doporučuje první Boží přikázání ), uvádí všechno v nás do rovnováhy. Nikdo a nic nám nemůže zabránit milovat Boha celým svým srdcem, celou myslí a z celé své síly- jenom my SAMI – naše ego. Pokud to egu dovolíme , zůstaneme s ním jednou zcela opuštění …